MAKULATURY / 2010

Zdeněk Macháček se věnuje volnému umění souběžně se svým profesním zaměřením na grafický design. Jeho výtvarná tvorba je od počátku na jedné straně formována reflexí přírody a jejích dějů, na straně druhé urbánním prostředím a architekturou i jejich vzájemnou koexistencí a je spojena především s prostředím města Zlína a jeho okolí, v němž žije a tvoří. Strohost funkcionalistických staveb se promítla do jeho práce už od 80. let v malbách geometrických rastrů, reagujících na kubické formy domů a urbanistickou koncepci města. Výsledkem byly syrové pastózní malby. Ve svých nejradikálnějších dílech se jakoby zcela zbavil původního východiska a tematizuje už jen proces malby samotné. Obě linie v jeho tvorbě – geometrická a organická – se navzájem střídají v chronologickém sledu v barevných variantách i modifikacích technik malířských a kreslířských, až kaligrafických. Ve svých realizacích přistupuje ale k oběma klasickým výtvarným médiím zcela neortodoxně – kresby jsou většinou velkoformátové záznamy spontánními volnými tahy štětce. Na obrazových deskách rozehrává spojení monochromních malířských záznamů se skripturálními gesty tuhou. Rozsáhlé cykly „Rastry“ a „Město v zahradách“, na kterých soustavně po určitých cézurách pokračuje, evokují kontrasty mezi dokonalou a přísnou architekturou a volně bující vegetací se stálým opakováním se ročních období i chronologií času, mezi vznikem a zánikem, mezi přísnou technologií a svobodnými výtvarnými postupy.
Nejen jeho stále se rozrůstající a vrstvící cykly, ale i každá z jeho prezentací stvrzují kontinuitu tvorby, vztah k místu působení, profesnímu zaměření i zvoleným námětům a inspiračním zdrojům a především vždy jeho soustředěnou a intenzivní práci a ponoření se do vlastního světa. Vedle výrazově subtilních a křehkých maleb se druhá poloha v jeho malbě vyznačuje dynamickým rukopisem a často výraznou barevností. Témata i v této poloze sice zůstávají stejná, ale razantní rukopis a sytost barvy výrazně mění výslednou podobu díla.
Reprezentativní výběr ze svých rozsáhlých cyklů maleb, kreseb i fotografických záznamů poprvé představil ve Zlíně v prostorách galerie na přelomu let 2001–2002. Název „Od přírody k rastrům“ charakterizoval názorové směřování a dvě základní linie vizuální podoby jeho tvorby. Od roku 2000 začal soustředěně a velmi intenzivně vytvářet rozsáhlé cykly, celé stovky prací. Ke klasickým malířským i grafickým technikám přistoupil nekonvenčně a snaží se přitom vždy postihnout svůj záměr co nejúspornějšími výtvarnými prostředky. Propojil tradiční postupy i s novými médii, jako například v dalším z projektů pro zlínskou galerii s názvem „Devětsetdevadesátdevět – prostor v prostoru /999 kreseb/“, který koncipoval přímo pro výstavní prostory v Domě umění ve Zlíně. Zprostředkoval návštěvníkům souběžné vnímání svých „reálných“ výtvarných děl i jejich digitálního obrazu prostřednictvím nových médií. Celý projekt byl podtržen zvukovou kompozicí Odraz 808 Martina Janíčka (*1961), pražského multimediálního umělce.
Ve své systematicky se rozvíjející tvorbě se v posledních letech zaměřil na tzv. Makulatury. Při svém prvním vstupu do tiskárny v roce 1975 na něj atmosféra tohoto pracoviště silně zapůsobila. Zdeněk Macháček patří zřejmě k poslední generaci, ovlivněné kouzlem klasického tisku a tiskařských postupů. Zaujalo jej vyřazování zcela potištěných a nepotřebných archů papíru do velkých košů nebo plnění kontejnerů zbytky odřezků a vysekaných částí papírů. Souhrnné pojmenování pro všechny tyto vadné výtisky a tiskové archy, které neodpovídají požadavkům a proto nesmějí být dodány odběrateli a musí být vyřazeny, je makulatura. Tyto vyřazené archy začal zpracovávat a zhodnocovat vlastními zásahy do předtištěných kompozic. K makulaturám se vrátil po třiceti pěti letech v roce 2010 a toto téma začal rozvíjet v rozsáhlých cyklech.
Znovu se snaží reagovat na různě potištěné archy papíru, tentokrát již ale vybraných podle zvoleného klíče. Pracuje současně na více identicky potištěných arších. Začaly vznikat rozsáhlé cykly na základě jednoho zvoleného postupu, ale výsledek je vždy u každého jednotlivého listu odlišný. Většinou se snaží vrátit makulaturním potiskům prostřednictvím nánosů bílého titanového oleje a vrstvenými tahy štětce jejich původní nepotištěný charakter a docílit bílou plochu, kterou však nechá prosvítat podklad jako tajuplný meziprostor, téměř shodný v celém cyklu, ale překvapivě vždy odlišně působivý. Jindy nechává prostoupit určené části tisku vzniklým rastrem, plochami či liniemi a překrývá je, další naopak zašrafuje grafitem nebo mastným pastelem nebo archy perforuje a následně slepuje. Plocha pro budoucí zásah v něm vyvolává napětí, zvědavost i touhu po novém výsledku. Výsledné cykly / většinou trojice / mají přesvědčivou malířskou kvalitu, jsou osobitým a jedinečným objevem a mají až nečekaný výtvarný účinek.
Prezentace Zdeňka Macháčka v nových prostorách zlínské krajské galerie představila jeho soustředěnou a intenzivní práci posledních let Ladislava Horňáková 2 21 Z M M Z i ohlédnutí se zpět. Koncipoval instalaci tak, aby umožnila poznat především část z jeho rozsáhlých cyklů „Makulatury“, ale také díla z cyklu „Město v zahradách“ a soubor „Bílá Opava“. K realizaci zvoleného konceptu využil prostředky konstruktivní minimalistické skladby. Výraznou součástí instalace se tak stal soubor pěti fotozáznamů s kresebnými zásahy „Bílá Opava“. Zdeněk Macháček fotografuje od osmdesátých let. Při pobytu v Jeseníkách jej oslovily organicko – geometrické struktury vegetace a především údolí Bílé Opavy, která patří mezi nejkrásnější horské bystřiny Jeseníků. Negativy vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí lesa doplnil po návratu kresbami míst, která mu zůstala v paměti. Tyto výtvarné záznamy vznikly spontánně a rychle, nepromýšlel předem kompozici a pracoval intuitivně od konkrétního impulsu k vlastnímu výtvarnému pojetí. Při následném počítačovém propojení kresby a fotografie daného místa došlo k zajímavé a nečekané souhře. Spojení fotografie a digitálního tisku, kdy vyvolané negativy přenášel na papír elektronickou cestou, využil také u svých cyklů fotozáznamů okolních dějů, v konfrontacích interiérů a výhledů do krajiny.
Významnou součástí jeho tvorby jsou velkoformátové obrazové desky, kresbo-obrazy nebo obrazo-kresby. Často v nich tematizuje proces malby či kresby samotné. Proti hutným monochromním malířským zásahům stojí subtilně modifikované kresebné záznamy grafitem nebo volně vrstvené kaligrafické struktury v cyklu „Město v zahradách“. O pracovním a tvůrčím nasazení Zdeňka Macháčka se dá hovořit v jistém smyslu přímo jako o posedlosti. Jeho spojení hluboce prožité zkušenosti ze světa přírody a subjektivně modifikované abstrakce přináší do současného českého umění svébytnou kvalitu v oblasti minimalismu a má zde své významné místo.

Text z katalogu Zdeněk Macháček. Makulatury atd., Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín, 2015, vydaného ke stejnojmenné výstavě (24. 2. – 3. 5. 2015).