MĚSTO V ZAHRADÁCH / 2005

Je tomu již deset let, co jsme měli možnost vidět ve zlínském zámku retrospektivní výstavu Zdeňka Macháčka (*1960) výstižně nazvanou Od přírody k rastrům a o dva roky později v Domě umění zcela mimořádnou prezentaci jeho 999 kreseb.1/ Co se od té doby u něho změnilo? Jistě to, že Macháček je dnes respektovaný autor, o němž se ví i mimo zlínský okruh,2/ a že podstatná část jeho tvorby našla příznivou odezvu také v nedávno založeném Klubu konkretistů 3, který sdružuje autory několika generací pracující s jazykem geometrie.3/
Mnohem obtížnější však je najít odpověď na otázku, v čem a jak se proměnila autorova tvorba. Macháček je totiž typem malíře (a kreslíře), jenž ví, že malířství je především náročná, důsledná a dlouhodobá práce – ovšem s nejistým výsledkem. Patrně jedinou jistotou v nejistotě je mu vedle řemeslné zdatnosti vědomí vlastních kořenů a snaha po uchopení zdánlivě všednodenního a prostého. Ať už jde například o střídání ročních období či proměny dne a noci, anebo světelnou pulsaci nočního Zlína, který ho fascinuje a prostupuje spolu s přírodou obdobně, jako tomu bylo u „malíře noci“ Františka Hudečka (1909–1990) v případě Prahy.4/ Na rozdíl od Hudečka, „opilého nocí“ a rytmem kosmu, je Macháček malířský tvor podstatně zemitější a ve výrazu uměřenější, snad až místy asketický. Ostatně i v tom se v jeho malbách projevuje genius loci Zlína zcela zjevně. Společné mají oba malíři také to, že přes rozdílnost používaných výrazových prostředků (u Hudečka neuvěřitelně rozkošatělých) jim jde v jádru o vyjádření rytmu a pohybu života a zároveň snad i pocitů jisté malířské bezmocnosti tváří v tvář přírodě a její proměnlivosti.
Z tohoto sváru Hudeček, tehdy jen o několik let starší než je dnes Macháček, započal hledat východisko v obrazech mimořádně detailně a malířsky bohatě propracovaných organicko-geometrických struktur vegetace, kterým se vedle jiného věnoval po celé následující desetiletí (např. Les, 1962; Trpělivý jako příroda, 1968).5/ Naopak Macháček přistupuje ke zmíněnému sváru opačně. Volí střídmé, ale velmi vytříbené výtvarné prostředky a velké formáty (200 x 125 cm), které dokáží obsáhnout prostor, v němž jsou rozmístěny, ale nekonkurují mu. Ba z těžko vysvětlitelných důvodů ho povyšují do roviny vzbuzující pocity tiché vznešenosti a zároveň intimity. Ostatně intimita je další věc, která oba malíře, na jejichž příkladu si můžeme dobře uvědomit různost i provázanost mnoha cest moderního a současného umění, spojuje. Hudeček své vize pulsace kosmu ještě uzavíral do někdy bohatě profilovaného rámu a zřídkakdy sahal po větších formátech, zatímco Macháčkovy obrazy se rozpínají a rám vlastně nesnesou (jejich decentní lištování je jen nezbytnou ochranou před poškozením při transportu). Jejich volný a vervní, jindy naopak ukázněný rytmus je pokusem o zachycení rytmů volně se vlnící a bující přírody, anebo v druhém typu prací rytmem jakoby detailů imaginárních staveb pomyslně se rozšiřujících do všech stran. Dalším typem rytmu, který se objevuje v Macháčkových obrazech, je rytmus psaní. V době, kdy dochází k povážlivé degeneraci tohoto jednoho ze základních lidských kulturních umů, lze tuto polohu malířovy práce vnímat jako další důkaz jeho vážného zamýšlení se nad zdánlivě samozřejmým a obyčejným. A navíc jeho zdánlivé „čmáranice po nebi“, řečeno příměrem vypůjčeném od básnického mága Velemíra Chlebnikova,6/ jinak a v jiné podobě odkazují k Macháčkovu tvůrčímu modu vivendi. Máme-li totiž trochu trpělivosti, tak najednou místo zdánlivé spleti čar na jednom obraze s úžasem čteme: NOC A DEN a na jiném ZAHRADA. Jak prosté a básnivě hluboké v hukotu dnešní doby…
Pokud se nemýlím, tak část kolekce nyní zapůjčené v Barumu Continental malíř poprvé vystavil v roce 2010 v Městské galerii v Hradci nad Moravicí.7/ Tehdy jsem si k nim poznamenal: „Oscilace mezi volným psaním a rastry mi připadá přirozená – pocit vyvažování energií. A co mají obě polohy společné? Patrně strukturované vrstvení, procesuálnost a temporalitu, světelné záblesky, zpřítomňování nezpřítomnitelného… A dále: proces psaní se asi nejvíce blíží přírodnímu růstu – řád i odchylka v jednom, geometrie od ruky je pak zřejmě přibližováním se témuž z opačné strany.“8/
Co k tomu ještě dodat? Snad už jen to, že expozice obrazů Zdeňka Macháčka sice nemusí každého oslovit, ale jsem přesvědčený, že po jejím svěšení mnohý z kolemjdoucích pocítí, že v prostoru najednou cosi citelně chybí. Malíř svoji představu o „zabydlení“ průchozího prostoru mezi administrativní budovou a tovární halou vyjádřil lapidárně: „Pokusil jsem se vytvořit expozici pro všechny pracující v této úžasné továrně.“


Poznámky
1/ Výstava měla souběžné pokračování ve dvou dalších zlínských galeriích. A to v nakladatelství, knihkupectví a galerii Archa a ve Fotogalerii Dios. Viz Zdeněk Macháček. Od přírody k rastrům. Práce z let 1981–2001. Katalog výstavy. Text Ladislav Daněk. Zlín, Krajská galerie výtvarného umění 2001. Digitální prezentace Macháčkových 999 kreseb proběhla v Domě umění v roce 2004. 2/ Především díky teoretikovi a estetikovi umění Jiřímu Valochovi a historikům umění Ludvíku Ševečkovi a Ivanu Neumannovi. Viz Zlínský okruh. Současné výtvarné dění na Zlínsku. Katalog výstavy. Texty Ivan Neumann, Ludvík Ševeček. Praha, Středočeská galerie výtvarného umění, 2007. – 4x struktury. Michal Bauer, Zdeněk Macháček, David Medek, Tomáš Medek. Katalog výstavy. Text Jiří Valoch. [Uherské Hradiště, Slovácké muzeum 2007]. – Noc a den. Zdeněk Macháček. Katalog výstavy. Text Jiří Valoch. [Uherské Hradiště, Dům knihy Portal 2010]. – Zdeněk Macháček. Radim Hanke. Katalog výstavy. Text Ludvík Ševeček. Ostrava, galerie Magna, 2010. – Zlínský okruh 2. Práce s papírem a na papíře / Pocta Mariu Kotrbovi. Katalog výstavy. Texty Ivan Neumann, Ludvík Ševeček. Havlíčkův Brod, Galerie výtvarného umění 2012. 3/ Klub konkretistů 3 byl založen v Hradci Králové v minulém roce jako občanské sdružení. Iniciátory jeho založení byli Štěpán Málek a Jana Vincencová. Aktivity klubu navazují na činnost Klubu konkretistů 2, který založil teoretik a historik umění Arsén Pohribný v roce 1997 při příležitosti retrospektivní výstavy původního Klubu kokretistů (1967–1972), který rovněž spoluzakládal. Více http://www.kk3.eu/ 4/ Jiří Machalický – Martin Zeman: František Hudeček. Praha, Galerie Moderna 2011. 5/ Tamtéž, s. 217–218, 227. 6/ Velemír Chlebnikov: Čmáranice po nebi. Výbor z prací. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1964. 7/ Viz To je přece jasné... Zdeněk Macháček a Svatopluk Slovenčík. Katalog výstavy. Text Jan Slovenčík. Hradec nad Moravicí, Městská galerie 2010. 8/ Z mailové korespondence se Zdeňkem Macháčkem.


Text z katalogu Zdeněk Macháček. 11 z 99. Příroda, rastry a „čmáranice po nebi“,
vydaného autorem ke stejnojmenné výstavě v továrně Barum Continental
v Otrokovicích (1. 4. – 30. 9. 2012).