MONOTYPY / 1981–1982

... Přece se ale v průběhu let jeho situace poněkud změnila: svého času to byl tvůrce, jehož jedinečné dílo bylo potřeba objevovat – a nejsilnější podnět k tomu dal náš společný přítel Ladislav Daněk… Od té doby jeho usilování již má svoji odbornou reflexi, samozřejmě handicapovanou tím, co je problémem od samotného počátku, totiž jeho trvalé spojení se Zlínem a tedy jen občasné příležitosti být prezentován a vnímán v širším kontextu než regionálním… Zároveň ovšem toto jeho sepětí je i jedinečným zázemím, dovolujícím v určité izolaci se soustředit na skutečně vlastní, autentickou problematiku, což je jistě zvláště při orientaci umělcovy tvorby, v podstatě intelektuálně podložené a vycházející z určitého způsobu jakéhosi konceptuálního myšlení v tom nejširším slova smyslu, příhodné… Přitom jeho tvůrčí cesta je skutečně jedinečná, autonomní, a je až překvapivé, co vše její kvality vždy trochu jinak stvrdí vlastně od samotných počátků až do dnešních dnů… K jeho počátkům patřilo experimentování s tím materiálem, jenž mu byl jako vystudovanému reprodukčnímu grafikovi vlastní – a můžeme shledat určitou paralelu v tom, jak byl podobně jako Vladimír Boudník fascinován estetickými a vůbec komunikačními kvalitami toho, co jej přímo na jeho pracovišti obklopovalo: on totiž patří vlastně k poslední generaci, jež mohla být přirozeně okouzlována klasickou „kasou“ /tedy ruční sazbou/ a vším tím, co se v ní dalo objevit… Již jsme měli příležitost vidět ukázky ze série monotypů, v nichž otiskoval jednotlivé kovové proklady a další prvky, jimiž se spojovaly jednotlivé sekvence písmen nebo jiných prvků – a jistě musel zažívat fascinaci, skutečně srovnatelnou s boudníkovskou fascinací svým pracovištěm jako místem nevyslovitelné krásy, pro ostatní samozřejmě nevnímaných, opomíjených hodnot. Mezi média, která mu jsou od počátku vlastní, patří zrovna tak fotografie jako již vystavované otisky – a také fotografiemi se snažil tuto pro něj i pro nás novou krásu zviditelnit, zpřítomnit. Řád, objevený v těchto výplňcích pro ruční sazbu, tedy vlastně jakási nalezená geometrie jednoduchých linií, je tématem i fotografíí již z roku 1981/1982...

Část z textu Kruh se svým způsobem uzavírá k výstavě Zdeněk Macháček/ Noc a den / v Divadle Reduta, Brno (21. 5. – 28. 6. 2013).