POKOJE A CESTY / 1992–1998

Pro komorní prostředí fotogalerie Dios připravil Zdeněk Macháček koncept dvojic záběrů a představil se tak veřejně poprvé jako osobitý fotograf. Na dvojicích fotografií jsou interiéry hotelových pokojů a „cesty ven“, tedy do krajiny, vně neosobního prostředí místnosti určené k přespání, či ke krátkodobému pobytu kohokoliv. Mezi vystavenými pohledy vzniká napětí, přičemž volná příroda, krajina, venkovní prostor pod širým nebem, působí očistným dojmem, vysvobozuje.
Fotografování dvojic prostředí uvnitř a vně se věnuje Macháček asi deset let. Negativy vyfocené klasickým aparátem Flexaret nechává vyvolat v „komunálu“ a nebýt toho, že byl fotografkou Petrou Koskovou k výstavě přemluven, nechal by je ležet, aniž by sám cítil potřebu vidět pozitiv. Větší část filmů dokonce založil tak, že nejsou k nalezení. Vedle fotografií měly být v expozici rozmístěny předměty, které autor na místech pobytu posbíral, jež ho tam oslovily. Jedná se o náhodně nalezené drobnosti: šišku, kus omítky, kámen... Jejich vystavení si však autor nakonec rozmyslel.
Z uvedeného se, myslím, jeví Macháčkův přístup k umělecké tvorbě a její prezentaci. O tom, že systematicky fotí, se v podstatě nevědělo, nebýt autorova prořeknutí ve společnosti. Kdo viděl předchozí výstavy (naposled v roce 1995 ve zlínském zámku se Svatoplukem Slovenčíkem), ví, že se Macháček věnuje grafice, malbě, kresbě a že se profesionálně zabývá užitou grafikou (úspěšně se účastní přehlídek a má za sebou řadu realizací, viz Prostor Zlín 1/98, str. 30–31). Ať ve volném umění či v profesi grafika vyznačuje se Macháček zodpovědností a maximální snahou dotáhnout každý počin. Při tom jsou mu vlastní jemnost, míra a citlivé zacházení s prostředky, kterými se vyjadřuje. V neposlední řadě bych připomenul zásadovost.
Zvláštní a osobitý je i přístup k fotografování. Jak jsem již uvedl, nechává vyvolat negativ v laboratoři a pozitiv z něho získává elektronickou cestou. Digitalizací pomocí plotru přenáší obraz na fotopapír. Mnohým fotografům by se mohl zdát tento odtažitý přístup nepřípustný. Výsledek autorovy práce však potvrzuje pravdivost jeho tvrzení, že: „...není důležité jak, ale co.“ Uvedeným způsobem získávají fotografie zvláštní zrnitost, která je však viditelná pouze z úplné blízkosti. Při pohledu z běžné vzdálenosti mají záběry zvláštní chvějivou atmosféru. Cyklus dvojic je uzavřen pohledem do Macháčkova bytu a ulice před jeho baťovským domkem. Vedle fotografií doplňuje expozici cyklus kreseb (připojen proto, že autor se necítí být fotografem). Jsou tvořeny jako záznam, znak, do trhacího bloku rukopisnou zkratkou.

Recenze výstavy Zdeněk Macháček ve Fotogalerii Dios ve Zlíně
(7. 11. – 30. 12. 1998), Prostor Zlín, 1998, č. 6, s. 10–11.