ZÁŘIČE / 2004
ZÁŘIČE / 2004
Jiří Valoch
... Macháček patří k těm několika málo nejradikálnějším umělcům u nás, kteří monochromii tematizují, většinou na velkých deskových obrazech, přičemž jeho individuální artikulací je většinou již zmíněné skripturální gesto. Přitom se objevuje další paradox jeho tvorby: prakticky zároveň vytvářené práce na papíře mají blíž k malbám, protože vznikají širokými repetitivními tahy štětce, ovšem zase je to individuálně artikulovaná geometrie, tvořená pravidelným „vědomím řádu v pozadí“ a jeho faktickou konkrétní artikulací, přes všechnu lapidárnost minimalistické skladby vznikající od ruky.
... v posledních letech autor geometrické struktury ještě ozvláštnil díky tomu, že byl tak fascinován různě barevnými fluorescenčními papíry – až na nich vznikají, nikdo je nepojmenuje lépe než on sám, Zářiče. Reflexní jasně zelené, žluté či oranžové, samozřejmě opět serielně uspořádané linie v repetitivní struktuře, umělec zde nově uplatnil vztah bílé a signální monochromní barevnosti a také opět jinak zhodnotil repetitivní kvality záznamu setkávání bílých stop.
Část textu Kruh se svým způsobem uzavírá k výstavě Zdeněk Macháček /
Noc a den / v Divadle Reduta, Brno (21. 5. – 28. 6. 2013).
